Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, "Já vím, kdo jsem!"A Bůh řekl, "To je báječné! Kdo jsi?"
A malá dušička vykřikla, "Já jsem světýlko!"
Bůh se zeširoka usmál. "Velmi správně!" Zatleskal. "Uhodla jsi."
A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu všechny dušičky v království.
"Teda," říkala si malá dušička, "to je senzace!"
Ale brzy už jí nestačilo jenom vědět, kdo je. Malá dušička v sobě cítila podivné nutkání a chtěla teď to, kým je, skutečně zažít. A tak šla zpátky k Bohu (což vůbec není špatný nápad pro každou dušičku, která opravdu chce být tím, kým je)
a řekla, "Ahoj Bože! Když teď vím, kdo jsem, mohu to také prožít?"
A Bůh řekl, "Chceš říct, že chceš prožít to, kým už jsi?"
